Papež se v Koloseu s ostatními náboženstvími modlil za mír

"Náboženství nelze používat k válce. Svatý je pouze mír a nikdo nesmí používat jméno Boží k požehnání teroru a násilí. Pokud kolem sebe vidíte války, nerezignujte! Národy si přejí mír."

Takto apeloval papež František spolu s náboženskými představiteli během závěrečného ceremoniálu každoroční modlitby za mír "Duch Assisi", který se konal v úterý odpoledne v ikonickém římském

Koloseu.

Papež připomněl, že tato slova společně s náboženskými představiteli vyhlásil před rokem, když se sešli na stejném místě, a řekl, že výzva, kterou jsme vyslovili, "je dnes ještě aktuálnější"

a "musíme se snažit, abychom si každý den počínali stále lépe".

Tváří v tvář hrozbám jaderných zbraní a útrpným prosbám papež varoval, že válka představuje "selhání", a podotkl, že sama válka "vyzývá všechny", aby na všech úrovních udělali vše pro její

zastavení.

Třídenní mírový summit, který se konal pod heslem "Il Grido della Pace" (Volání po míru), hostila komunita Sant'Egidio a přivítala hlavy států, náboženské představitele a různé vysoce

postavené autority.

Letošní setkání je již 36. ročníkem setkání iniciovaných v návaznosti na historický Světový den mezináboženských modliteb za mír z 27. října 1986, který svolal papež svatý Jan Pavel II.

Akce v Římě byla slavnostně zahájena v neděli v kongresovém centru "Nuvola" v obchodní čtvrti EUR italského hlavního města za účasti francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a italského

prezidenta Sergia Matterelly.

Sešli se zde náboženští představitelé křesťanství, judaismu, islámu, buddhismu, sikhismu i hinduismu, kteří společně vyzvali k míru.

Papež František se této každoroční akce zúčastnil již potřetí za sebou.

Zatímco summity se zpravidla konaly v různých evropských městech, od vypuknutí pandemie se konají v Římě, a to za přítomnosti Svatého otce na každém z nich.

"Zvláštním způsobem děkuji křesťanským představitelům i představitelům jiných náboženství, kteří se k nám připojili ve stejném duchu bratrství, který inspiroval první historické shromáždění,

jež před šestatřiceti lety svolal svatý Jan Pavel II. v Assisi."

Papež František řekl, že letošní modlitba za mír má zvláštní význam.

"Letos se naše modlitba stala naléhavou prosbou," řekl, "protože dnes je mír vážně porušován, napadán a pošlapáván, a to v Evropě, na stejném kontinentu, který v minulém století prožil hrůzy

dvou světových válek."

Od té doby, litoval papež, bohužel války nadále způsobují krveprolití a zbídačují zemi. 

"Situace, kterou v současnosti zažíváme, je však obzvlášť dramatická."

Proto jsme se obrátili s modlitbou k Bohu, "který vždy slyší úzkostné prosby svých synů a dcer".

Mír, připomněl papež, je jádrem náboženství, jejich posvátných spisů a učení. 

"Dnes večer jsme uprostřed ticha modlitby slyšeli tuto prosbu o mír: mír potlačovaný v tolika oblastech světa, porušovaný příliš mnoha násilnými činy a odpíraný dokonce i dětem a starým

lidem, kteří nejsou ušetřeni trpkého utrpení války."

Toto volání po míru, litoval, je často potlačováno nejen nepřátelskou rétorikou, ale také lhostejností.

"Je umlčováno nenávistí," řekl, "která se šíří s tím, jak pokračují boje."

"Vychází ze srdcí matek, je hluboce vepsána do tváří uprchlíků, vysídlených rodin, zraněných a umírajících. A tato tichá prosba stoupá k nebi." 

Nezná žádné kouzelné formule, jak ukončit konflikt, pokračoval, "ale má svaté právo prosit o mír ve jménu všech trpících a zaslouží si být vyslyšena."

"Právem vyzývá všechny, počínaje vládními představiteli, aby si udělali čas a vážně a s úctou jí naslouchali."

Tato prosba o mír podle něj vyjadřuje "bolest a hrůzu války", která je "matkou veškeré bídy".

"Každá válka zanechává náš svět horší, než byl před ní. Válka je selháním politiky a lidskosti, hanebnou kapitulací, palčivou porážkou před silami zla," pokračoval papež František.

Toto přesvědčení, řekl papež, je plodem bolestných lekcí dvacátého století "a bohužel znovu i začátku století jednadvacátého".

"Dnes totiž přímo hrozí něco, čeho jsme se báli a doufali, že o tom už nikdy neuslyšíme: použití atomových zbraní, které se i po Hirošimě a Nagasaki nadále mylně vyráběly a testovaly."

"V tomto bezútěšném scénáři, kdy plány mocných světových vůdců bohužel nepočítají se spravedlivými aspiracemi národů, se Boží plán naší spásy, který je 'plánem míru, a ne zla'," řekl Svatý

otec, "nikdy nemění."

"Mír," řekl papež, "je Božím darem a my jsme ho o tento dar prosili." 

"Mír," upřesnil, "však musíme přijmout a pěstovat my, muži a ženy, zvláště ti z nás, kteří jsme věřící." 

Papež poté přednesl řadu výzev: "Nenechme se nakazit zvráceným uvažováním války, nepadněme do pasti nenávisti k nepříteli.  Znovu postavme mír do středu naší vize budoucnosti, jako hlavní

cíl naší osobní, společenské a politické činnosti na všech úrovních."

V říjnu 1962, uprostřed vážné mezinárodní krize, kdy se zdálo, že hrozí vojenská konfrontace a jaderný holocaust, pronesl svatý Jan XXIII. tuto výzvu: "Prosíme všechny vládní představitele,

aby nezůstali hluší k tomuto volání lidstva. Ať udělají vše, co je v jejich silách, aby zajistili mír."

"Ušetří tak svět hrůz války, jejíž strašné následky nelze předvídat," řekl svatý Jan XXIII.  Podporovat, rozvíjet a přijímat dialog na všech úrovních a v každé době je pravidlem moudrosti a

rozvahy, které přitahuje požehnání nebe i země."

O šedesát let později papež František poznamenal, že tato slova na nás stále působí svou aktuálností, a řekl, že je přijímá za svá.

"Nejsme 'neutrální', ale spojenci pro mír", a proto se "dovoláváme ius pacis jako práva všech na urovnání konfliktů bez násilí".

Papež ocenil, že v posledních letech učinily bratrské vztahy mezi náboženstvími rozhodující kroky vpřed.

Zopakoval také, že náboženství nelze zneužívat k válce a že Boží jméno nikdy nemůže žehnat teroru a násilí.

Papež František na závěr vyzval národy a lidi, aby si nikdy nezvykali na válku a nerezignovali vůči ní, a naopak vyzval ke smíření a k hlasům společně volajícím k nebi za mír.

Na akci, která apeluje na mír, zejména v době, kdy svět zachvátila válka, a zvláště probíhající válka na Ukrajině, se opět sešla impozantní sestava účastníků, včetně několika vatikánských

prefektů, včetně kardinála Kurta Kocha z vatikánského Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů a kardinála José Tolentina Calaça de Mendonça z Dikasteria pro vzdělání a kulturu.

Kromě předsedů národních biskupských konferencí byli přítomni také irácký kardinál Raffael Sako a pařížský arcibiskup Laurent Ulrich.