Matky dětí z vatikánské nemocnice píší do liverpoolu - vatican news

Matky dětí hospitalizovaných na vatikánské pediatrické klinice Bambino Gesù napsali list řediteli nemocnice, která chce odpojit od přístrojů malého Alfieho Evanse. Vatikánská nemocnice je

připravena dítě pčřijmout a uhradit veškeré nákladdy na přepravu a péči. „Naše děti netrpí – pouze žijí“, píše 49 matek dětí hospitalizovaných na pediatrických odděleních, reanimaci a

neurorehabilitaci vatikánské kliniky Bambino Gesù s těžkou diagnózou, v některých případech podobnou chorobě malého Alfieho Evanse. Dopis odeslala v pátek 20. dubna ředitelka nemocnice

Mariella Enoc do rukou ředitele liverpoolské nemocnice „Alder Hey“, kde je téměř dvouletý Alfie hospitalizován. VATIKÁNSKÁ NEMOCNICE UHRADÍ NÁKLADY NA DOPRAVU I PÉČI Zatímco britští lékaři

rozhodli o ukončení podpory životních funkcí, vatikánská nemocnice je připravena dítě s degenerativní mozkovou poruchou přijmout. Po středeční návštěvě jeho otce u papeže Františka ředitelka

uvedla, že klinika uhradí veškeré náklady na dopravu i péči o dítě. Upřesnila, že nemocnice nemůže slibovat léčbu, může však zajistit základní hydrataci a tracheotomii a pokusit se o

identifikaci choroby. Britský nejvyšší soud mezitím opět zamítl odvolání Thomase a Kate Evansových a potvrdil rozhodnutí předchozích instancí, která dávají anglické nemocnici zelenou k 

odpojení Afieho od přístrojů. Rodiče dítěte se nyní podruhé obracejí na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, tentokrát s odvoláním na princip „Habeas corpus“, podle nějž nikdo nesmí

být zadržován jako vězeň proti své vůli. SVĚDECTVÍ MATEK: JE ZAPOTŘEBÍ VÍC, NEŽ VNÍMAT POHLAZENÍ? Dopis matek z Palidoro, jednoho z pavilonů vatikánské kliniky dislokovaných v přímořské

lokalitě asi 20 km od hlavního města, prostými a silnými slovy těch, kdo prožívají podobné drama osobně, svědčí o tom, že  člověk existuje mimo chorobu a postižení. Matky mluví o svých

dětech, které trpí vážnými problémy, avšak mohou „pocítit na tváři sluneční teplo a jeho krásu“ a pohlazení svých maminek. Je snad zapotřebí něčeho dalšího proto, abychom označili lidskou

existenci za hodnou života? Ve chvíli, kdy ředitelka nemocnice odesílala dopis do Liverpoolu, zaklepala na dveře její pracovny pětiletá holčička Madina, která navzdory všem prognózám začala

chodit. Nyní se připravuje k návratu do Džibutska, odkud pochází. Než se konečně vrátí domů v doprovodu sestry Michely z Díla dona Guanelly, chtěla se ještě vrátit do nemocnice a poděkovat.